Asi není třeba říkat, že bez kyslíku bychom nemohli žít. Dalo by tedy smysl, že bychom měli chránit jeho největší producenty. Za ty jsou nejčastěji považovány stromy, zvláště pak tropické deštné pralesy. Ty jsou dokonce mnohými nazývány „plíce planety“. Toto tvrzení je však poměrně daleko od pravdy.

Ve skutečnosti jsou stromy, co se produkce kyslíku týče, neutrální, případně pouze lehce pozitivní. To znamená, že vyrobí tolik kyslíku, kolik jej samy spotřebují. Podíl stromů na celkovém obsahu kyslíku v atmosféře se tak pohybuje pouze v jednotkách procent. Pokud tedy chceme chránit skutečné „plíce planety“, měli bychom se poohlédnout jinde.

Výzkumy ukazují, že zdaleka nejvyšší podíl na atmosférickém kyslíku mají mořské řasy a fytoplankton. Ty jej vyrobí přes 80 %, přičemž zbytek připadá na ostatní fotosyntetyzující rostliny, tedy nejen stromy, ale i traviny, mechy a mnohé další.

Bohužel, zatímco existuje spousta iniciativ pro ochranu stromů, a jejich sázení je podporováno prakticky všude, ochrana moří už tak velkou popularitu nemá. Důvodem je především to, že stromy vypadají krásně, a tak je lidé chtějí chránit. Řasy už tak sympaticky nepůsobí.

Také je tu fakt, že strom může zasadit prakticky každý. Ochrana mořských řas už je obtížnější, neboť by vyžadovala zastavení a potrestání hlavních znečišťovatelů oceánů, což jde v podstatě pouze na národní a mezinárodní úrovni. Nejde tedy o nic, s čím by mohl pomoci běžný člověk, snad s výjimkou dotace.

Samozřejmě existují programy, které se o ochranu oceánů snaží. Je jich však žalostně málo a bohužel jsou v podstatě neefektivní. Byla by tedy potřeba další osvěta k tomu, abychom si začali vážit veškerého našeho přírodního bohatství, nejen toho, které se nám líbí. Každá součást přírody má totiž svůj úkol, a bez ní systém často nemůže fungovat.